Agnes Bizzaro pracuje mnoho let jako konzultantka na poli animace pro nejrůznější evropské producenty a televizní stanice. Začínala v domácím francouzském prostředí jako nezávislá producentka a postupně přešla pod veřejnoprávní kanál France 2. V současnosti patří mezi mnoho jejich profesních aktivit také pozice obsahové koordinátorky v rámci celoevropsky významného pitchingového fóra pro mladé animátory Cartoon Springboard. Agnes již několikátým rokem přijíždí do Třeboně na CEE Animation Forum, kde předává své bohaté zkušenosti v roli tutora pro soutěžní kategorii animovaných seriálů a televizních speciálů. Navíc zde hledá talenty a zajímavé projekty pro Cartoon Springboard (stáhněte si informační brožuru zde).

Jak byste popsala Cartoon Springboard pro studenty nebo začínající animátory, co o něm zatím třeba ještě neslyšeli?

Cartoon Springboard funguje jako samostatná akce již pět let – letos máme pátý ročník, který proběhne od 30. září do 2. října 2019 ve španělské Valencii. Od začátku bylo cílem vytvořit novou platformu zaměřenou speciálně na mladé talenty po celé Evropě – všechny, co během posledních pěti let absolvovali jakoukoliv animační školu a nyní mají v hlavě vlastní projekt, který by rádi představili ostatním na mezinárodní platformě. Může to být opravdu cokoliv: televizní seriál, celovečerní film, nebo i audiovizuální projekt na pomezí více medií, nejen čistě animační. Důležitá je odvaha a chuť prezentovat, protože Cartoon Springboard není jen o samotném projektu, ale také o prezentaci a prezentačních dovednostech. Celkem se představí každý rok 24 projektů a každý prezentující má 13 minut na svůj projev a 13 minut na feedback od panelu expertů a ostatních.

Když se bavím se studenty animace o pitchingu, často narážím na jejich strach a stydlivost, obavy, že nejsou zatím dost dobří na prezentaci mimo bezpečí školy. Jak se jim v tomto ohledu snaží Cartoon Springboard vyjít vstříc?

Jsem moc hrdá na to, že se nám podařilo na Cartoon Springboard postupně vybudovat velmi bezpečný prostor. Jsme si vědomi toho, že pro mnohé účastníky to může být třeba i úplně první možnost vyzkoušet si prezentaci před panelem expertů. Oproti tradičním pitching fórům je náš Cartoon Springboard menší a více intimní. Většinou je v publiku tak sto až sto dvacet účastníků: distributoři, zástupci televizí, producenti, všichni pohromadě. Hodně nám záleží na tom, abychom většinu z těch dvou a půl dnů, kdy akce trvá, strávili co nejvíce společně (obědy, večeře, párty), tak aby vzniklo co nejvíce příležitostí k neformálním rozhovorům a networkingu.

A jak se Vám podařilo podobné přátelské, „bezpečné“ atmosféry dosáhnout?

To začíná hned přímo mojí funkcí – koordinátorkou obsahu (content coordinator, pozn. aut.). Cestuji hodně po Evropě a vyhledávám zajímavé projekty a absolventy různých škol, tak jako třeba zrovna nyní tady v Třeboni. Komunikace s případnými účastníky Cartoon Springboard pak začíná již několik měsíců před samotným přihlášením projektu: vedeme mnoho rozhovorů, můžou mi poslat první drafty svých projektů, dostanou první feedback a následně jim mohu pomoci i s přihlašováním (doporučím jim, aby udělali tohle nebo tamto, nebo mám třeba pocit, že nějaká důležitá informace v jejich projektu chybí). Takže jsme společně na jedné cestě už od samotného počátku, ale i později při samotném pitchingu (pokud je jejich projekt vybrán k prezentaci) skrze přítomné moderátory, jejichž úkolem je právě pomáhat s prezentací, starat se o příjemnou atmosféru, vytvářet pocit onoho „bezpečného prostředí“. Myslím si, že se k našim mladým účastníkům chováme opravdu s respektem a jsme jim skutečně nápomocni od začátku až do konce.

V rámci Cartoon Springboard působíte již pět let, zaznamenala jste za tu dobu nějaký vývoj, změny, trendy v rámci prezentací?

Můj osobní dojem je, že mladí kreativní lidé začínají mít postupně více a více sebedůvěry. Například se nebojí pustit ani do větších projektů, jako jsou třeba televizní seriály, nebo se nestydí přijít se zcela novou a svěží perspektivou ohledně nějakého vysoce aktuálního tématu.  Častým tématem, které se vrací a které vnímám osobně jako velmi důležité, jsou různé příběhy, jak najít vlastní místo ve světě, hledání identity v souvislosti se sexualitou apod. Po formální stránce se zase hodně projevuje vzestup nových technologií, některé projekty jsou interaktivní, pracují s vizualitou 360° apod.

A jak si v evropské konkurenci vedou podle Vás české projekty?

S českými projekty mám jen ty nejlepší zkušenosti. Napadá mě teď třeba projekt celovečerního filmu Lenky Ivančíkové The Precious Gift, protože jsme tady v Třeboni na CEE Animation Forum, kde jsem se právě s Lenkou poprvé potkala. A ona si přesně, jak jste zmiňovala, nebyla jistá (protože se jednalo o její první celovečerní projekt), zda má na to cokoliv veřejně prezentovat. Ale já jsem ji přesvědčila, že je velmi talentovaná a její výtvarné pojetí originální a ona nakonec skutečně přijela, měla skvělý pitch a myslím, že spoustu lidí okouzlila i svou osobností. Vzpomínám si, že měla silný ohlas u producentů z Velké Británie nebo Francie, ale celovečerní animovaný film je prostě běh na hodně dlouhou trať, takže teď ve spolupráci s Michalem Podhradským postupují pomalu společně dál.

A co byste ze svých zkušeností poradila českým začínajícím animátorům, stojícím na počátku jejich tvůrčí dráhy?

Nezůstávejte jen tady doma, v prostředí, které už důvěrně znáte!  Svět je tam venku, tak využijte jakékoliv příležitost na prezentaci, networking, rozhovory s lidmi. Přesně tak, jak se děje tady na CEE Animation Foru: ptejte se a mluvte prostě se všemi – o jejich práci, o jejich producentech, jaká vůbec je role producenta v jejich projektu, protože všichni asi víme, co dělá režisér nebo animátor, ale úloha producenta v animaci je často hodně rozostřená.

Jak důležitá je podle Vás obecně jeho role v animovaném projektu?

Producent je určitě hodně důležitý, ale ne důležitější než ostatní členové týmu. Zásadní je podle mě si uvědomit, že producent není padouch (nebo by neměl být). Ale to samé platí i o všech ostatních zapojených. Najděte si do týmu lidi, které máte rádi, se kterými vydržíte! Protože animace je extrémně zdlouhavá, stresující a náročná. A s těmi lidmi můžete být v každodenním kontaktu klidně čtyři nebo sedm let, takže si opravdu vyberte jen ty, se kterými je vám dobře, se kterými je legrace a třeba se dokážete i pohádat, ale přesto nadále respektovat.

Nějaké další tipy?

Taky doporučuji určitě hodně cestovat, zúčastňovat se workshopů, rezidencí a stáží – seznamovat se s ostatními mladými autory, kteří často řeší podobné problémy jako vy. Hledejte si přátele, nejen ty virtuální, ale skutečné z masa a kostí.  A nezapomínejte být hrdí na vaši vlastní tradici, protože historie české animace je přece tak úžasná!

Rozhovor vedla Eliška Děcká