Novinky

Petr OUKROPEC: „Každý systém potřebuje především kontinuitu, animovaný film obzvlášť“

Moje slunce Maad je ambiciózní animovaný snímek režisérky Michaely Pavlátové a produkční společnost Negativ, konkrétně producenta Petra Oukropce. Právě on se v rozhovoru vyjádřil k přípravě animovaného projektu, který v jeho filmografii zatím tvoří výjimku. Co je jeho cílem při produkci filmu, jak vnímá svou roli v autorském procesu a jakou má šanci animovaný film pro dospělé v českých kinech?

Scházíme se v neklidné době uzavřených kin. Poslední roky se debatuje o tom, jak zbytečná jsou, jak jsou uměle udržovaná při životě. Někteří očekávají, že pandemie covidu jim zasadí poslední ránu.

Jsem bytostně přesvědčený, že kina přežijí, přežila ostatně i jiné krize. Největším zlomem byl nástup televize, dnes jde o rostoucí vliv digitální distribuce a streamovacích služeb. Co se nyní děje v důsledku karantény, je rána především pro velké řetězce kin a bude chvíli trvat, než se celá situace srovná. Musíme přečkat toto období bez filmů i následnou lavinu, během níž se do kin nahrnou všechny zdržené produkce a budou muset bojovat o diváky. Až se distribuce ustálí a vrátí do normálu, bude to možná jiný „normál“ než doposud, přesto nějaký „normál“ pro kina nepochybně zase nastane a přežijí jako zásadní součást filmového průmyslu.

Nejde jen o diváky, industry není ani teoreticky připravené na absenci kin a filmových festivalů, kde tvůrci komunikují s nákupčími a plánují se budoucí produkce a distribuční strategie. Film potřebuje kino jako prostředníka kontaktu s divákem i mezi profesemi v oboru.

Svým způsobem tedy v celé tragédii pandemie můžeme spatřit alespoň to pozitivum, že nám připomněla důležitost kin?

Určitě. Ukazuje se, že představa o VOD, které kina zlikviduje, je lichá. Očekávám ale, že dalších pár let bude vznikat míň filmů a bude těžší je prosadit, protože se teď musí trh vyrovnat s vzniklým přetlakem.

V jaké míře se to týká českých filmů?

Ve velké. Už tak se mluví o tom, že produkujeme víc titulů, než trh pojme, takže ten nový normál jich možná bude obsahovat míň. Problém je, že u nás chybí nějaký střed, nůžky mezi divácky vstřícnými a festivalovými filmy se rozevřely naplno. Kdyby byly naše filmy rovnoměrněji rozprostřeny na škále diváckosti a umělecké ambice, nemuseli bychom se teď bát o vše, co není lidová komedie.

Vy ale nejste producent, který by se vyznačoval filmy „středu“. Tiché doteky jsou tak exkluzivní, jak český film být může. Služebníci zrovna tak.

Pro mě jsou „střed“ i autorské filmy Bohdana Slámy. Nebo mainstreamové dokumenty Heleny Třeštíkové, taky Meky a King Skate. Ty všechny vykazují pořád ještě velmi slušná čísla návštěvnosti a takové filmy jsou naší prioritou.

Tiché doteky do téhle kategorie sice nepatří, ty ale splňují nároky, jaké si můžete klást na debut – Michal Hogenauer dokázal, že od něj můžeme očekávat originální režijní práci, a i když do kin přišlo opravdu málo lidí, pořád jde díky pozitivnímu přijetí v zahraničí o dobrou položku ve filmografii, která mu umožní se dál uplatnit.

V jiném rozhovoru jste zmínil, že Michaelu Pavlátovou jste v případě Moje slunce Maad angažovali právě pro její důvěryhodnost a dobré jméno. Jak je pro vás důležité resumé? Jde o věc, na jakou koukáte víc než na námět a scénář?

V kontextu domluvy mezinárodní spolupráce je máloco tak důležité jako prokázání předchozích úspěchů. Industry musí uvěřit profilu, který film zaštiťuje, tedy primárně profilu režiséra a producenta. Naše pole působnosti je ale hodně rozkročené, takže nemůžeme mít jeden způsob vybírání projektů. Když chci podpořit debutanta, samozřejmě od něj nemůžu očekávat dlouhý seznam ocenění, byť úspěšná studentská tvorba je plus. V případě spolupráce v takovém případě vkládáme naopak my, produkční společnost, do projektu aspekt zkušenosti a prosazujeme tvůrce při komunikaci s dalšími subjekty.

Jinak jsou ale i pro mě reference důležitý ukazatel. Moje slunce Maad je na naše poměry vysokorozpočtový film, který jasně usiluje o mezinárodní distribuci a má obecně vysoké ambice. Jde o adaptaci atraktivní předlohy na závažné univerzální téma. Jde o typ projektu, jaký svěříte někomu, s kým máte dobrou zkušenost. Ačkoliv jde pro Michaelu o animovaný celovečerní debut, její krátkometrážní a hraná tvorba, na níž jsme s ní už spolupracovali, jsou pro nás dostatečnou zárukou.

Moje slunce Maad

Říkáte, že jste paní Pavlátové projekt svěřili. Mám to chápat tak, že byla najata jako režisérka a iniciace filmu je na vaší producentské straně?

Ano, jde o projekt iniciovaný v Negativu. Hledali jsme silný příběh, jehož prostřednictvím bychom se mohli pokusit prosadit v zahraniční koprodukci. Primárním cílem bylo objevit narativ, s nímž se diváci ztotožní. Našli jsme předlohu, zajistili její práva, oslovili scenáristu Ivana Arsenjeva a oslovili Michaelu. Hledali jsme pro ni vhodný projekt nezávisle na Maadovi na základě naší předešlé spolupráce a během první komunikace jsme zjistili, že tuhle látku už sama dobře zná a byla jí velmi blízká. Z tohoto úhlu pohledu šlo o velmi přímočarý a přirozený proces.

Bylo vždy jasné, že půjde o animovaný film?

V prvotní fázi ne, původní záměr byl realizovat s jinými tvůrci hraný film. Dokonce jsme dělali širší rešerše a hledali autentické lokace v různých zemích, kde by se dal natáčet příběh odehrávající se v Kábulu. Nakonec se ale tahle myšlenka ukázala být nerealizovatelná z mnoha důvodů.

Jde o zásadní krok – animovaný film má jiný typ distribuce, jiný typ diváka, jinak na něj reagují média.

Budu trochu oponovat po zkušenosti s Aloisem Nebelem: to vše platí, ale věřím, že jen do určité míry. „Animace pro dospělé“, jak k ní přistupuje Michaela v případě Maada, vede ke stírání hranic a po nějaké chvíli sledování si člověk už ani neuvědomí, že sedí u kresleného filmu, protože vnímá hlavně silný příběh. I tyto projekty pak prodávají stejní sales agenti jako hrané filmy, nakupují stejné distribuční společnosti a na trhu mají podobné místo, prakticky stejně se vede reklamní kampaň. Animace není omezením, naopak se nám jejím prostřednictvím otevřou kromě těch standardních ještě specializované festivaly a trhy.

Důležité je taky dodat, že pro festivalové selektory je primární vždy příběh. Výtvarné zpracování je přidaná hodnota, která pak film na trhu někam pošle, pokud je spíš konzervativní, nebo avantgardní. Prvotním impulzem pro zařazení do programu je ale příběh, pak jeho zpracování.

Možná se na to dívám z pohledu mediální a divácké odezvy. Hraný film je vnímán jako neutrální – nikde si nepřečteme „do kin přichází nový hraný film Stevena Spielberga“, protože každý očekává, že když není řečeno jinak, je film “normálně“ hraný. Kdežto animace je v tomto ohledu pohlcující, vždy je v souvislosti s filmem zmíněna jako první. Když má někdo popsat Moje slunce Maad, jako první řekne „je to animovaný film“.

Pravda, i když taky záleží na tom, očima jakého trhu se na to díváte. Ve Francii, která je pro nás klíčová, nejsou animované filmy pro dospělé velkou zvláštností, ale běžnou alternativou. Pro animované filmy je tam připravený distribuční model, který se snadno aplikuje, a nikdo na straně distribuce nebo publika není vyvedený z míry. V Česku bude Maad nepochybně spíš výjimečnou událostí, na druhou stranu i na tom se dá stavět.

Je alespoň snadnější shánět podporu pro animovaný film, když pověst současné české animace ve světě roste ruku v ruce s povědomím o její bohaté historii?

Jistě, navíc Michaela vyhrála v Annecy, prosadila se v Cannes, vyhrála v Berlíně a byla nominovaná na Oscara – v našich podmínkách si těžko můžeme realisticky představovat lepší CV pro komunikaci se zahraničím. A musím přiznat, byť nejde o promyšlený záměr z naší strany, že třeba ve Francii pomohlo, že Michaela je žena, protože otázky genderu jsou dnes v nějaké míře aspektem komunikace s investory.

Moje slunce Maad

Zmínil jste film jako událost. Další z diskuzí o současném filmu bylo, jestli se ještě může stát celospolečenskou „událostí“. Odpověď během minulého roku poskytly Nabarvené ptáče a V síti – dva velmi odlišné tituly, které oba zaplavily mediální prostor a staly se velkým tématem. Může se Moje slunce Maad stát „událostí“?

Samozřejmě je náš cíl a naše přání jako producentů, aby se to podařilo, ale nemá asi smysl srovnávat se rovnou s těmito tituly. Přece jenom tu mluvíme o něčem, co lze stále vnímat jako „animovaný arthouse“. Na druhou stranu – tím byl i Alois Nebel, a jemu se podařilo být událostí jak na naší lokální úrovni, tak i vyhrát Evropskou filmovou cenu.

Aby toho bylo dosaženo, je nutné, aby titul pro kulturní sféru přinesl i něco dalšího k diváckému zážitku. To u nás doufám najdete, společenská závažnost je jasná na první pohled. Ale taky jde o film intimní a tahle jeho intimita je pro nás velmi důležitá. Kdyby nebyla předloha napsaná z pozice autorky Petry Procházkové, která má s prostředím osobní hlubokou zkušenost, a šlo by jen o pohled na exotiku skrz sklo, nestálo by to za adaptaci. Nerad bych, kdyby kvůli „velké události“ zapadla blízkost, která ten film prostupuje.

K vzniku události by jistě prospělo, kdybychom se dostali na nějaký áčkový festival, o což máme v plánu usilovat.

Jak moc snaha o vytvoření „události“ prostupuje produkci? Když se bavíme o Nabarveném ptáčeti, v něm tato snaha prostupuje produkci od samého počátku. Kontroverzní téma, angažování hollywoodských hvězd do vedlejších rolí, hutná mediální kampaň. Uvažujete jako producent podobně, děláte srovnatelná „opatření“?

Každá naše volba musí směřovat k tomu naplnit v co největší míře kvalitativní potenciál projektu. Neumím takhle komplexně kalkulovat o mediální atraktivitě, neumím takhle uvažovat. Bylo by to vážně velké plýtvání vzácné látky. Pokud se Moje slunce Maad má stát událostí, tak protože půjde o film, který bude stát na integritě a co nejlépe odvedené práci režisérky a celého týmu. Musí dokázat k lidem promlouvat, pak si ho všimnou i distributoři. A takový zájem je nakonec hodnotnější a trvalejší než vyvolání velké vlny momentálního mediálního zájmu. K čemu je záplava textů, když se takřka žádný z nich nevěnuje filmu do hloubky? Naláká takové pokrytí lidi opravdu do kin? Nakonec může vzniknout film, o kterém každý mluví, ale málokdo na něj zajde. Absenci přesvědčivého vyprávění nejde ničím dohnat.

Taky nestačí myslet na krátkodobou odezvu. Na některé filmy přijde během uvedení do kin pár lidí, ale za roky nastřádají jinými uvedeními davy a třeba se stanou součástí historie. To se podaří jen tvůrcům, kteří nabídnou kvalitu, ne těm, co hledají záminky, aby se o jejich práci mluvilo.

Při pohledu na vaši filmografii je jasné, že vaší hlavní motivací není jednoduše „vygenerovat zisk“. Je to opravdu tak, že chcete prostě „dělat dobré filmy“? Taková odpověď zní snad až moc jednoduše.

Zní jednoduše, ale jako úkol to bohatě stačí. Jako producent musím totiž myslet na to, aby podpora těch „dobrých filmů“ byla dlouhodobě udržitelná. Nemůžu si dovolit žít a pracovat v bublině, myslet na jeden dobrý film, který mi teď vzniká pod rukama, aby ho pak možná někdo uviděl, možná ne.

Producent musí najít silnou látku a té sloužit. Možná to zní pateticky, ale tak to je i u nás. Naším cílem v Negativu je produkovat kvalitu, která by se mohla stát mainstreamem – k tomu hledáme cesty, o to se pokoušíme. Producent ale nemůže ve jménu toho přešroubovávat a znásilňovat dílo v něco, čím není. Producent taky nedokáže vygenerovat kvalitu sám o sobě, musí pracovat s talenty, které jsou k dispozici, a přeci jen jsme malá země – opravdový talent je vzácnost.

Vnímáte svůj přínos k filmu jako autorský? V Česku obzvlášť je stále uznávána idea režiséra jako hlavního a někdy jediného autora. I proto jsem byl tak překvapený, že Moje slunce Maad je iniciován ze strany produkce – častěji jsme zvyklí na to, že filmy iniciuje režisér nebo ještě scenárista.

Producentská pozice je ze své podstaty napevno provázaná s každou fází autorského procesu, což platí teoreticky i prakticky a můžu to říct jako aktivní producent i jako někdo, kdo tuhle problematiku vyučuje na FAMU. Klíčový tvůrčí přínos producenta je ve fázi developmentu – iniciuje a spoluvytváří dramaturgii a využívá možnost ji moderovat, tvarovat a směřovat. U animovaného filmu je role vývoje a tedy i role producenta tím větší, protože film musí být na konci téhle fáze virtuálně víceméně hotový včetně základního střihu. Ještě než se začnou reálně utrácet ty velké peníze, musí existovat hledaný tvar. Proto vývoj Moje slunce Maad proběhl v podstatě dvakrát, napoprvé se nám nepodařilo dojít k výsledku, s nímž bychom byli spokojení. Není lehké zjistit při výrobě animatiku, že jsme ve slepé uličce a musíme začít odznova, ale dopřáli jsme si ten luxus. Znám tedy každou scénu, každou repliku, každou úvahu, která vedla režisérku k danému řešení.

Nakonec ale věřím, že klíčová je i schopnost producenta ve vhodných chvílích se udržet a do procesu autorům nevstupovat. Mám už dost zkušeností, abych poznal, kdy je lepší nechat věci plynulý průběh. Zodpovědnost leží přeci jenom na bedrech režiséra jako hlavního autora s jeho výsadním právem i zodpovědností. Michaela ale názory druhých, včetně producentů, vyhledává, vnímá kolektiv okolo sebe a vybízí ho k vyjádření názoru.

Jak probíhal proces objíždění pitchingů? Skoro každý režisér mi vždycky řekne, že ho osobně nesnáší, ale jde o nutné zlo, do kterého ho tlačí producent.

Na Michaelu jsme nemuseli tlačit. Uvědomuje si náročnost a závažnost celého projektu. Kdyby si tímhle kolečkem nechtěla projít, asi by nemohla tuhle režii vzít, protože bylo naším plánem od začátku k této fázi přistoupit velmi svědomitě a důsledně.

Pro režiséra to není vždy příjemné, ale většina z nich chápe nevyhnutelnost a nakonec i pozitivní důsledky. Každá deadline nutí člověka znovu formulovat své záměry, možnosti a aktuální situaci, což prospívá tříbení myšlenek. V neposlední řadě má tento industry marketing vždy pozitivní důsledek pro distribuci, ať už ho budete počítat na konkrétní uzavřené dohody, nebo povědomí o vaší existenci.

Jak se vám spolupracuje s Fondem kinematografie?

Právě díky Fondu jsme si mohli dovolit takto dlouhou a pečlivou fázi vývoje a připravit projekt do podoby, kdy ho lze prezentovat zahraničním investorům a zajišťovat si tak další potřebné finance. Prvotní vklad, spolu s poměrně vysokým příspěvkem na výrobu, je proto nesmírně důležitý a stojí na něm vše ostatní. Jde o signál, že film získal důvěru jedné velké instituce, pro druhou a třetí je tedy pak snadnější se přidat. Pro Francouze, kteří se nyní účastní jen o něco menším finančním podílem než Češi, šlo o zásadní informaci.

Bylo pro vás důležité, aby zůstala česká účast majoritní?

Samozřejmě. Chtěli jsme si zachovat rozhodovací právo. Francouzského koproducenta si vážíme a respektujeme ho, ale potřebujeme si udržet kontrolu nad výrobou.

Jaké byly podmínky vstupu Francouzů?

Především že se ve Francii musí odehrát podstatná část výroby. Výhoda animovaného filmu je, že když se s tím autor naučí pracovat, může celkem snadno delegovat povinnosti a dohlížet na plnění svých pokynů i z relativní dálky. Čeští animátoři jsou zvyklý pracovat v domácích podmínkách, často si celý film dělají vlastnoručně nebo v malém štábu, zvlášť když mají zkušenosti jen s krátkometrážní formou, takže i pro Michaelu šlo o novou věc. Ale jakmile si člověk na tenhle profesionální postup zvykne, začne mu dávat smysl a snadno využije jeho potenciál. U filmu jako Moje slunce Maad by Michaela musela delegovat části výroby, i kdyby vše vznikalo pouze v Česku, takže nakonec je jedině výhoda spolupracovat s Francouzi, kteří mají o tolik víc zkušeností.

Animace proběhla hladce i přes pandemii, vše se stihlo načas. Polovina se animovala ve Francii na ostrově Reunion, polovina u nás ve studiu Alkay. Musím tu pak znovu vyzdvihnout Michaelinu profesionalitu. Už jsme mluvili o tom, že bez problému přijala nutný proces pitchingů, ale i samotná produkce pro ni byla novou zkušeností, která už je vzdálená té ideji o člověku, který drží celou produkci intimně v rukách. Umím si představit, jak těžké to vše musí být, když si chce tvůrce zároveň udržet autorskou vizi. Jeden z důvodů, proč jsme museli restartovat vývoj, byl posun ve výtvarném stylu, který souvisel s tím, o kolik se projekt rozrostl a o kolik víc lidí na něm bude muset pracovat, nešlo tedy vůbec o lehkou cestu.

Pak máme také francouzské hudební skladatele bratry Galperiny, kteří jsou první liga, jsou zvyklí pracovat na hollywoodských filmech, takže i jejich přítomnost je jednoznačně přínosem.

Jak se s Francouzi pracovalo? Říká se o nich, že umí být k českým filmařům poněkud přezíraví.

Francouzi mají svoje vrtochy, jistě jsou velmi hrdí na svou kulturu a někdy to asi umí dát najevo. Zároveň ale dokážou projevit respekt ke konkrétnímu talentu, s nímž mají pozitivní zkušenost. Jedním z nich je i česká animace s její bohatou tradicí. Ze všech českých filmařů, kteří se s nimi budou pokoušet navázat spolupráci, mají tedy animátoři nejlepší výchozí pozici a my si nemáme na co stěžovat.

Animovaným filmům se občas stává, že se dostanou na pokraj krachu a musí vynaložit mnoho energie k udržení produkce při životě. Probíhala vaše výroba klidně?

Díky našim letitým zkušenostem jsme se naštěstí do žádné krize nedostali. Jakmile jsme překlenuli tu nejnáročnější fázi vývoje a našli se všemi investory společnou řeč, proběhl zbytek produkce bez větších komplikací. Nutno dodat, že veškeré riziko jsme nesli my coby majoritní koproducenti a právě pevnost, s jakou jsme dokázali kontinuální produkci garantovat, hrála při komunikaci s ostatními velkou roli.

Předloňský Anifilm vyhrál Živitel, nejznámějším „animákem pro dospělé“ za 15 let je asi Valčík s Bašírem. Jde o tituly, které nesou přinejmenším povrchní podobnost s vaším námětem. Nevznikl kvůli tomu nějaký problém?

Naším největším „konkurentem“ byly Kábulské vlaštovky, které si navíc procházely stejné pitchingy a další industry akce jako my ve stejnou dobu. Vlaštovky si už loni odbyly premiéru v Cannes a ve Francii trochu zbrzdily financování našeho projektu. Ale s tím se nedá nic dělat a z pohledu nezúčastněného financiéra není překvapivé, že investoři vsadili dříve na majoritně francouzskou produkci. Vzhledem k tomu, že i my jsme si nakonec mohli partnery vybírat z několika variant, dopadlo vše dobře.

Když tu spolu mluvíme, mám u Moje slunce Maad vlastně lepší pocit ohledně distribuce v zahraničí než u nás. Myslíte si, že se vám podaří zaujmout zdejší publikum?

Samozřejmě o to budeme usilovat. Zvlášť kvůli tuzemskému publiku vzniká i česká jazyková verze, kterou namlouvají Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Václav Neužil, Berenika Kohoutová, Zlata Adamovská a další populární osobnosti. V kábulském studiu pak namluví mezinárodní verzi, kde se bude mluvit autentickými jazyky.

Příští rok přijde do kin pravděpodobně hned několik kvalitních animovaných filmů s tuzemskou účastí, což by mohlo jejich existenci trochu víc zpopularizovat. Když se bude o české animaci nahlas mluvit, přijmou ji i diváci, a my jsme nyní aktivní součástí tohoto procesu znovuobjevování.

Je smutné, když Francouzi na představu českého animovaného filmu pro dospělé reagují s větší samozřejmostí než Češi. Snad se podaří tu otevřenost zažehnout i u nás. Nejen v Česku dnes platí, že mainstreamový animovaný film „musí“ být počítačově generované 3D pro celou rodinu a jakýkoliv odklon dělá z produkce arthouse. S tím se musíme poprat, ale věřím, že to není nepřekonatelné.

V tuhle chvíli doufáme v uvedení na zahraničním áčkovém festivalu a Michaele bych ze srdce přál účast na červeném koberci. Rozhodně si to zaslouží. Pro nás ostatní to bylo hodně práce, ale zároveň děláme i na dalších věcech. Ona věnovala v posledních pěti letech tomuto filmu veškerý svůj čas.

Vstoupil byste jako producent opět do animace?

Rozhodně. Trochu jsem vyčítal kolegovi, že po Aloisi Nebelovi prodal všechny počítače a s nadsázkou prohlásil „už nikdy“. Chápu to vysílení, chápu náročnost mnohaleté produkce, sám jsem si tím teď prošel. Jako producenti ale musíme najít funkční a udržitelný model na produkci takových filmů, to je jedna z našich povinností. Dát dohromady tým lidí, vytvořit si know-how, a pak to vše rozpustit po jednom projektu mi přijde skoro jako hřích. V jakémkoliv oboru je kontinuita podstatná, film nevyjímaje a animovaný film obzvlášť.

Rozhovor vedl pro ASAF Martin Svoboda.

Moje slunce Maad / My Sunny Maad

  • Adaptace novely Petry Procházkové Frišta / Freshta
  • Scénář Ivan Arsenjev
  • Režie a výtvarník Michaela Pavlátová
  • Producenti:
    • Petr Oukropec & Kateřina Černá – Nagativ
    • Ron Dyens – Sacrebleu Productions – Francie
    • Peter Badač – Bfilm – Slovensko

Další příspěvky

Sorry, the comment form is closed at this time.