Animace je technologicky nejvíce se rozvíjející obor kinematografie. Oproti hraným filmům je na inovacích takřka závislá, neboť je potřeba neustále zdokonalovat způsoby tvorby a přicházet s novým, neokoukaným vizuálním ztvárněním. U CGI animace jsou technologické novinky denním chlebem, SW odborníci a programátoři jsou součástí tvůrčích týmů. Rozvoj techniky a technologií se ale nevyhýbá ani tak tradičnímu oboru, jakým je loutková animace.

Kdo viděl v kinech snímek Myši patří do nebe, mohl kromě poutavého děje sledovat, jak se tradiční česká animace snoubí s moderními technologiemi v harmonickém celku. Rodinný animovaný film z koprodukce Fresh Films & Hausboot (CZ), Les Films du Cygne (FR), Animoon (PL) a Cinemart (SK) použil při výrobě kombinaci klasické stop-motion animace s počítačovou grafikou. Postavy v popředí jsou reálné loutky, pro postavy na pozadí byly použity CG-doubles – 3D modely, které vznikly fotogrammetrií (oskenováním) reálných loutek. Kromě toho pomáhal 3D tisk i při tvorbě různých dekorací.

Producent filmu Vladimír Lhoták vysvětluje: „Díky zapojení 3D tisku jsme získali loutky, které se velmi dobře hýbají, působí dynamicky a mají širokou škálu mimiky.“ Část loutek se vyráběla v zahraničí, a tak 3D tisk umožnil místním tvůrcům osahat si prototypy během vývoje, místo pouhého sledování modelů na obrazovce. Další výhodou je snadná replikovatelnost jednotlivých komponentů, možnost docílit větší technologické přesnosti než při ruční výrobě a také možnost provádět rychlé a levné úpravy.

Jedním z nejzkušenějších českých tvůrců pracujících s 3D tiskem je Ondřej Slavík z nově vznikajícího studia DIVIZE, kde zastává pozici technologa pro výrobu rekvizit a loutek. Na filmu Jsme si o smrt blíž Báry Anny Stejskalové použil technologii 3D tisku pro výrobu  rekvizit. “3D tisk je skvělý pomocník třeba ve chvíli, kdy potřebujete jednu věc vícekrát. Ve filmu jsme potřebovali několik pouličních lamp, a to v různých velikostech. Lampu si ale stačilo vymodelovat pouze jednou v počítači, nazmenšovat do různých velikostí, poslat jí na tiskárnu a stroj už vlastně odvádí práci za vás a vy můžete jít dělat něco, co technologie už tak dobře nezvládne. Navíc bez remcání pracuje ve dne v noci, takže ráno přijdete do studia a práce je hotová, zatímco člověk odpočíval,” vysvětluje Ondřej Slavík. 

Dalším projektem, kde se aktuálně využívá 3D tisk, je připravovaný film Zvítězím režisérky Michaely Režové o díle a životě sochaře Zdeňka Němečka. Teaser by se bez 3D tisku a také bez 3D scanu neobešel. “Zajímavou metodou bylo rozpohybování Němečkových soch v animačním softwaru a následovný tisk jednotlivých fází na 3D tisku a následovné snímání přímo na scéně,“ popisuje Slavík.

Vzhledem k tomu, že 3D tisk za posledních deset let mnohonásobně zlevnil a dnes už si slušnou 3D tiskárnu může za pár tisíc koupit takřka každý, dá se předpokládat, že se tato technologie v české loutkové animaci bude prosazovat čím dál tím víc. “Obrovsky se za posledních několik let rozrostl trh s resinovými tiskárnami, které jsou schopné vytisknout modely s úžasnými detaily. Ty budou pro náš obor čím dál tím zajímavější,” konstatuje Slavík. Další inovací v blízké budoucnosti vidí ve vylepšení technologií 3D scanu. “Ten si sice lze udělat v podstatě na koleni a levně pomocí fotogrammetrie (technologie 3D scanu, kdy software z fotografií složí 3D objekt), ta je ale relativně nepřesná a neočekávám v budoucnu žádné velké vylepšení. Druhá varianta – snímání objektu scannerem – je zatím drahá a každý si ji dovolit nemůže. Experimentoval jsem s ní právě díky UMPRUM, kde takový stroj vlastní průmyslový design. Je ovšem jenom otázkou času, kdy se technologie zase trochu posunou a nám se dostane do rukou ideální nástroj, jak dostat reálný objekt do digitální podoby. Obecně doufám ve větší prolnutí 3D technologií a hmatatelných objektů třeba i v technologii, jakou je virtuální produkce, kterou bych rád pro animovaný film vyzkoušel,” přeje si Ondřej Slavík.

Jonáš Zákopčaník, který na filmu Myši patří do nebe působil na pozici asistenta kamery a momentálně pracuje na dalším loutkovém celovečerním filmu s pracovním názvem Tonda, Slávka a Génius (vzniká ve stejných studiích Krátkého filmu v Barrandovských ateliérech), doplňuje: „Zcela zásadní inovací v naší tvorbě je také využití počítačem řízeného systému pohybu kamery. V případě Myší šlo o systém z Anglie; u filmu Tonda, Slávka a Génius využíváme mými kolegy vlastnoručně vyrobený motion control systém, inspirovaný tím, se kterým se pracovalo na Myších. Třetím projektem, který právě ukončil natáčení ve studiu Animation people, je krátkometrážní film Husa, který používal o trochu pokročilejší systém s kamerovým mini jeřábem umožňující ještě větší svobodu pohybu.“

Jaké má tato technologie výhody? „Především replikovatelnost pohybu, snazší (a ve výsledku i levnější postprodukci – tedy za předpokladu, že byste se pokoušeli o nějaký stejně komplexní pohyb ručně; nejde říct obecně, že by motion control zlevňoval postprodukci. Hodí se také pro mazání různých úchytných rigů pro loutky, vizuálních vad či skoků, co mohly vzniknout během natáčení záběru (který v mnohých případech může vznikat i víc jak týden); nebo třeba dodatečné doplnění různých elementů do scény, jako je například chybějící dekorace, která byla dočasně odstraněna pro lepší přístupnost pro animátora. Nebo se dá motion control využít i pro kombinaci 3D modelů/animace a reálných dekorací – jako tomu bylo např. u krátkometrážního filmu Husa. Tam se nasnímala reference s maketou loutky, pak se natočil čistý záběr bez “herců” atd. a do takového záběru se pak nasadí 3D modely,“ vysvětluje Jonáš Zákopčaník.

Klady motion controlu (počítačem řízeného pohybu kamery) jsou tedy hlavně přesnost, plynulost, kompletní kontrola nad záběrem a možnost vytvářet dynamické záběry s ohromnou přesností. Motion control se dále dá využívat třeba i pro pohyb světel – odkrývání, zakrývání, stmívání, jejich vlastní jízdní dráha atd. Oproti tomu nevýhodou takového systému je v prvé řadě pořizovací cena. V závislosti na tom, co vše potřebujete “rozhýbat” a kolik takových systémů (pro každou kameru jeden) chcete, se může investice pohybovat v řádech desetitisíců až statisíců. Z pohledu animátora pak může být nevýhodou to, že když pracuje na předem naprogramovaném pohybu v záběru, může ho to omezovat v jeho kreativě, neboť musí dodržovat předem určené časování a pozice loutek, ať už kvůli ostření, nebo pohybu kamery či dalších naprogramovaných elementů. Příprava takového záběru může nějakou chvíli zabrat, ale to je pak zase vyváženo větší kontrolou nad záběrem a tak podobně.

Inovace se prosazují také v osvětlovací technice. LED panely, kromě toho že jsou úsporné,  mají možnost měnit barvu světla bez použití barevných fólií. Počítačem řízený pohyb kamery na scéně vyvolal potřebu řízení i jasu světla, protože tělo kamery mnohdy vrhá stín na scénu. DMX reflektory jsou řízené stejnou snímací aplikací a umožňují tak nastavení jednotlivých světel přesně podle snímaného okénka filmu. Limitem pro větší rozšíření je ale cena tohoto zařízení.

Závěrem nezbývá než konstatovat, že postupem času se budou zmíněné technologie pravděpodobně ještě více zdokonalovat a zlevňovat, což umožní širší adaptaci v českých projektech. A pokud se podaří pokročilé technologie, které jsou ve světě dnes již hojně používané (kombinace kamerových jeřábů, jízd atd.), citlivě implementovat, umožní to našim tvůrcům nejen nová kreativní vyjádření, ale také dorovnání technologické úrovně tohoto oboru se světem. Tyto možnosti slibují přilákat také zahraniční investory a koproducenty se zájmem o kvalitní projekty.