Místopředseda ASAF a producent společnosti 3Bohemians Marek Toušek o unikátním vzdělávacím programu ANOMALIA, který nabízí absolventům a samoukům další řemeslný a profesionální rozvoj v oblasti 3D animace.

Jaká je stručná historie a vývoj vzdělávacího programu ANOMALIA?

Vše začalo otázkou, kterou jsme si položili při založení naší produkce v roce 2007: „S jakými animátory vlastně budeme spolupracovat, když 3D u nás animaci nikdo neučí a je k ní více méně odpor?“ My se tenkrát vrátili z USA, kde jsme přišli ke 3D animaci a kde její rozvoj získával momentum a o zářné budoucnosti nebylo tenkrát sporu. To se ostatně jen potvrdilo.

Situace s ryze autorským a výtvarným pojetím v ČR nás donutila aktivně se začít věnovat odbornému vzdělávání. Nakonec již dvanáct let organizujeme odborné kurzy a tvůrčí dílny pro animaci, games a vfx, které dávají absolventům a samoukům další řemeslný a profesionální rozvoj.

Velkou inspirací pro nás byl The Animation Workshop v Dánsku, kde zakladatel ANOMALIA David Toušek strávil celé tři semestry v rámci tzv. professional training a také jako artist in residency (pozn. red. umělec na tvůrčí rezidenci). Najednou jsme viděli zcela zřetelně, co chceme do ČR přenést, a že je možné založit i něco jiného než formálně klasickou školu.

Začali jsme nejprve s malými masterclassy, ale velmi brzy jsme pochopili, že krátkodobé semináře a konzultační workshopy přinášejí jen málo efektu. Po prvních dvou ročnících masterclassů jsme od roku 2010 díky MEDIA Training začali organizovat ucelený vzdělávací program pro absolventy i profesionály se zaměřením na herectví digitálních loutek. Když jsme přemýšleli, kdo by u nás mohl učit, David oslovil lektory mezi animátory z Pixaru, kteří ho učili v Dánsku.

Postupně jsme začali k animátorským kurzům přidávat i další profese a zaměření, zejména storytelling, design postav a concept art. Nakonec jsme přes malé kurzy storytellingu a designu postav sestavili vlastní program pro vývoj diváckých filmů a seriálů v programu inkubátoru ANOMALIA Story & Art Labs.

Můžete nám přiblížit, jaká je pozice ANOMALIA oblasti tvorby animovaných filmů/seriálů?

Jednak se přímo podílíme na budování talent poolu tvůrců, kteří nacházejí uplatnění v animaci i v herním vývoji, jednak podporujeme vývoj konkrétních projektů v rámci inkubátoru. Našimi kurzy prošly doposud téměř dvě stovky tuzemských tvůrců. Můžu si dnes už jen povzdechnout, když se podívám zpět, jak málo čeští animátoři využili příležitost naučit se animaci postav ve 3D v době, kdy byly kurzy dotované z EU. Většina našich účastníků byla tehdy ze zahraničí, ani ne třetina z Čech. Přitom poptávka po dobrých 3D animátorech je dnes velká i u nás.

Druhou oblastí je podpora vývoje projektů celovečerních filmů a seriálů v rámci inkubátoru pod vedením zkušených zahraničních profesionálů. Někdo filmy vyvíjí sám doma, se svými kamarády a producentem. My zveme lidi k zamyšlení, že vývoj je výsostně řemeslná etapa, kterému je nutné se učit, a ještě u toho můžete na svém projektu spolupracovat s lidmi, kteří stáli u zrodu nejznámějších animáků.

Jde i o zážitek. Inkubátor pořádáme od počátku v příjemném prostředí zámku v Litomyšli a letos poprvé jsme byli v Českém Krumlově. Když prožijete vzrušující dva týdny na zámku s mentory, kteří to myslí vážně, ale neberou se moc vážně, odnesete si nejen dovednosti, ale i osobní emoce a naději, že jste se posunuli dál.

Kdo jsou vaši mentoři?

Naše filosofie stojí na tom, že se sami chceme učit od těch pokud možno nejlepších a nejzkušenějších. Od počátku nám bylo jasné, že v kurzech nemůžeme a nechceme učit sami. Díky networku na mentory z Davidovy účasti na Animation Workshopu jsme začali zvát profesionály se zkušeností na filmech studií jako Pixar, Disney, Dreamworks a dalších studií. V tom pokračujeme a síť mentorů se postupně rozrůstá.

Robert Lence, tutor na Anomalia 2018

Pro jaké klíčové profese je ANOMALIA inkubátor?

Nejvíc účast v inkubátoru posune týmy, které jsou na počátku vývoje konceptu animovaných filmů. Naší podmínkou je, že se s jedním projektem zúčastní minimálně dva tvůrci. Story tým tvoří režisér, autor/scenárista a storyboardista. Vedle nich jsou to pak výtvarníci, ilustrátoři ve výtvarných dílnách. Tak komplexní projekt jako celovečerní filmy vzniká týmově.

U seriálů je to jiné. Samostatná tvůrčí dílna pro vývoj seriálů je klasický writers room, kde píší treatmenty epizod scenáristé nebo autoři. Angažmá storyboardistů a výtvarníků není nutná.

Spolupracujete s předními zahraničními profesionály. Jaké vidíte hlavní rozdíly oproti českým tvůrcům v jejich přístupu k filmové tvorbě a především k divákům?

Podle mě je divák určující měřítkem úspěchu či neúspěchu filmu. Pamatuji si přesně, jak Isaac Kerlow, mentor naší první storytelling masterclass, v roce 2008 říkal, že většinou chcete, aby váš film vidělo co nejvíc lidí a nebyl jen pro vaše tři kamarády. Motivaci oslovit diváka, předat mu srozumitelné poselství, představuje tzv. divácký film. To jsou celovečerní filmy i seriály určené převážně pro dětského a rodinného diváka. Těmto divákům nejde primárně o umění. Rozvinutá animační industry se pozná podle objemu produkce právě těchto formátů, nikoliv krátkých artových filmů.

Do okruhu filmů pro kamarády patří autorské filmy, v našich podmínkách převážně studentské krátké filmy, ale i vybrané celovečerní filmy, které nachází své uplatnění na festivalech, tedy pro úzkou skupinu diváků, kde hlavním kritériem je tzv. uměleckost. Jde v nich především o seberealizaci jednotlivců. A právě tento typ festivalových filmů dominuje oboru animace u nás.

My v inkubátoru spolupracujeme s mentory, kteří jsou výborní umělci a milovníci umění. Mají rozhled, znají i výrazné postavy naší animační historie. Co nám ale jasně předávají, že celovečerní film je příliš drahá hračka na to, aby nám nešlo o maximální úspěch u diváků. Nejde o nějaké zaprodávání se, jak by někdo mohl namítnout. Ruku na srdce: Když se podívám na úspěchy celovečerních filmů, které vznikly v posledních deseti letech, tak to až na výjimky není z pohledu diváckého úspěchu žádná sláva.

To neznamená, že aktuálně nevznikají zajímavé filmy, které mohou celkovou bilanci pomoci vyrovnat. My, kdo máme ambice dělat divácké filmy, vidíme, že je nutné se učit od profesionálů, kteří mají za sebou zkušenost ne s jedním, ale s několika celovečeráky. A takovou příležitost nabízíme i dalším v ANOMALIA inkubátoru.

Když se ptám studentů tuzemských škol, jak je učí storytellingu a nebo i design postav a prostředí pro film, říkají, že je příběh a žánry nikdo neučí. Pouze píší a pedagog komentuje. To mluvíme i o FAMU. Vývoj příběhu je ale svébytné řemeslo. Samotná tvorba není pouze myšlenka osvíceného autora. I on/a musí postupovat tak, aby onu myšlenku zformoval/a do balení, kterému všichni ostatní rozumí a zaujme je. To je natolik náročné, že se vyplatí postupovat metodicky. Obdobně vidíme i u řady výtvarníků, že mají svůj vlastní styl a jen velmi obtížně dokážou fungovat v rámci týmu, ve kterém je nutné zajistit konzistentnost výtvarného stylu.

Jiří Sádek, Robert Lence, Ela Prokopová, David Toušek, Viktor Svoboda / ANOMALIA Story Lab 2018

Co je výstupem inkubátoru?

Inkubátor ideálně funguje pro projekty, které jsou na počátku vývoje. Říkáme tomu „Idea to concept.“ Když má tvůrce či producent rozmyšlený nápad/ideu na film, kterou v inkubátoru rozpracuje do uchopitelného konceptu, se kterým už lze žádat na Státním fondu kinematografie či k získání jiných financí na další vývoj. Je to balík, který obsahuje příběhový treatment a obrazy vybraných klíčových momentů. V nich už se objevují prvotní návrhy designu postav a prostředí. Některé boardy jsou vybarvené z dílny digitální malby. Projekt začne skutečně ožívat a existovat. Už je v ruce něco, co lze prezentovat.

Kromě účasti mentorů projekty dostanou i zpětnou vazbu. Jednak od vybraných tuzemských dramaturgů a jednak od panelu expertů, což jsou vybraní zahraniční producenti a sales. Producent tak dostane skutečně výbavu pro další směřování vývoje filmu.

Které projekty prošly inkubátorem ANOMALIA?

Z nejznámějších, tedy v rámci odborné komunity animovaného filmu, je účast Martina Kotíka s jeho druhým celovečerním filmem Perla. Nebo film Přátelé z tajemného lesa produkovaný Michalem Podhradským (Animation People), který je aktuálně vyvíjen v koprodukci s francouzským partnerem. Ze seriálů prošel inkubátorem Prasátko Lojzík autora a animátora Pavla Ondrašíka, vyvíjeném ve zlínském Filmovém uzlu. Režisér Honza Saska si přinesl projekt krátkého filmu Hurikán, aktuálně v produkci Maurfilmu. Ve výtvarné dílně Character design lab se ladily postavy seriálu o J. A. Komenském Labyrint světa a ráj srdce vysílaném v minulém roce Českou televizí.

Před dvěma lety jsme dojednali zajímavou spolupráci s izraelským fondem Maakor, který podpořil účast čtyř projektů, které nedosáhly na finanční podporu vývoje. Fond podpořil jejich další vývoj v našem inkubátoru. Jednalo se o jeden celovečerní film a tři krátké filmy, z nichž jeden po návratu získal dotaci na produkci.

Ještě zmíním izraelský film Cinema Rex, který byl u nás vyvíjen jako krátký film, ale za nějakou dobu jej tvůrci upravili jako dlouhometrážní a na American Film Marketu se jim podařilo získat sales agenta k financování dalšího vývoje.

Jakou vidíte budoucnost pro českou animovanou celovečerní tvorbu? V čem tkví její přednosti a v čem má ještě rezervy?

Celovečerní tvorba neboli divácké filmy představují jeden ze stěžejních pilířů rozvoje oboru vůbec. Skutečný průmysl stojí na nosných projektech, které vyžadují a zároveň iniciují budování potřebné infrastruktury, zázemí – talent pool tvůrců, výrobní kapacitu, technologie, network partnerů a napojení na distribuci. V produkčně vyspělých zemích seriálová tvorba táhne animační průmysl ještě víc než celovečerní filmy. Nicméně na kvalitu celovečerních filmů jsou kladeny vyšší požadavky na celkovou produkční hodnotu. Je to créme de la créme, nejnáročnější disciplína.

Přiznejme, že celá ta dlouhá tradice české animace nestojí na zkušenosti s celovečerními filmy. Název studia Krátkého filmu mluví za vše. Jsme spíše velmoc krátkých filmů. Je skvělé, když autor pak vyhraje studentského Oscara. Ale dlouhodobě udržitelný rozvoj animace na tom stavět nelze.

Imageový a PR úspěch úspěšných artových kraťasů jen podporuji. Výzvou je se o takový úspěch pokusit i na komplexních projektech, které mají i zajímavý ekonomický potenciál.

Tvůrčí a metodické přístupy v produkci celovečerních filmů se na našich školách bohužel neučí. Proto jsem přesvědčen, že vedle postupně získávaných zkušeností některých producentů celovečerních filmů je na místě aktivně budovat know-how s pomocí zkušených zahraničních tvůrců v roli mentorů a supervizorů. Je potřeba nasávat zkušenosti zkušených a spojovat to s tím, co je nám vlastní – tvůrčí hračičkovství a nápaditost. Je ale nutné zvládnout principy řemesla. Jsem přesvědčen, že při spojení naší kreativity a řemesla ve spolupráci s ostřílenými hollywoodskými veterány může česká animace výrazně zarezonovat i v dlouhometrážních filmech.

A jakou budoucnost mají před sebou čeští animátoři? Je tato oblast perspektivním oborem?

Jestli má něco do budoucna uplatnění, tak je to s naprosto bezprecedentním rozvojem digitálního světa animace a její rozličné uplatnění. Po animovaných filmech poptávka jen tak neutichne. Navíc animace se využívá ve hrách, VR/AR aplikacích a dalších formátech.

Kdybych radil animátorům jako takovým, měli by především perfektně zvládnout 3D animaci a plně využít možností, které nabízí ve svůj prospěch. Přidat ji do svého portfolia technik v daleko větší míře než doposud. V tuzemských studiích je v této oblasti většina animátorů ze zahraničí. Mezinárodní týmy jsou důležité, ale přeci jen je zvláštní, že při relativně stabilním počtu 60 absolventů z oborů animace ročně je talent pool této dovednosti velmi malý.

Jaké překážky musíte překonávat?

Obecně bych řekl, že je znát, jak málo je u nás zažité investovat do sebevzdělávání a vidět v tom potenciál pro lepší pracovní uplatnění.

Ani po třiceti letech u nás nefunguje systém, který by lidi motivoval se profesně zlepšovat a posouvat se. Jednoduše na sobě pracovat, doškolovat se. Nějaké možnosti tu jsou, ale často to naráží na nejrůznější byrokratická a jiné omezení. Nechceme být tou montovnou, ale do lidí se obecně investuje relativně málo a většina má představu, že vše končí střední nebo vejškou a během práce není čas se doškolovat. Takže u nás je to hodně o překonávání tohoto mindsetu, i u mladých. Ti mají často pocit, že už všechno umí a nic nepotřebují.

Naše kurzy a tvůrčí dílny nejsou nejlevnější. Přitom zájemci mohou využít dotace Evropského sociálního fondu v rámci tzv. programu POVEZ II. Ten má na starosti Úřad práce, a byť je s tím spojeno nějaké to papírování, ze zkušenosti mohu sdělit, že až na výjimky drtivá většina tvůrců, kteří si zažádali, dotaci dostali.

Jste součástí filmového průmyslu, který byl v nedávné minulosti (a často ještě i dnes) politiky i vrcholnými národohospodáři spíše přehlížen a vnímán jako něco poměrně zbytného. Přesto, že se jedná o velmi aktivní podnikatelskou oblast s velkým potenciálem i směrem do zahraniční – jak ekonomickým tak i propagačním a reprezentačním. Jaké změny v přístupu státu a jím zřízených organizací byste považoval za klíčové?

  1. Vymáhat právo v oblasti nelegálně stahovaného obsahu. To se netýká pouze animace. I na tak malém trhu jako je ČR, by to znamenalo výraznou změnu v přístupu tvůrců k finančním zdrojům. Veřejné dotace jsou bohužel jen nedostatečnou kompenzací za uniklé příjmy. Vkládám naděje do aktuálně projednávané směrnice o copyrightu.
  2. Obecně využít příležitosti k tomu, že animace je z tuzemského filmového průmyslu skutečně nevyužitá popelka s obrovským potenciálem. Tak snadno jako animace tuzemský hraný film hranice nepřekračuje. Je to prostě ideální kulturní artikl s ekonomickým a PR potenciálem. Vedle toho nezapomínejme, že jde převážně o tvorbu pro dětského diváka. Děti jsou budoucnost. Takže na to lze nahlédnout i pohledem, že jde o investici do vlastní budoucnosti. Pokud by v tom začala panovat shoda mezi producenty a veřejným sektorem, tento globální cíl by se „jen“ promítl do nastavení navazujících nástrojů, ať jde o dotace ze Státního fondu kinematografie, přístup České televize nebo dostupnost existujících dotací na podporu podnikání napříč resorty. Není to žádná raketová věda. Asociace animovaného filmu (ASAF) má takto zpracovanou strategii, přesto se ukazuje, jak složité je najít shodu na tom nejpodstatnějším.
  3. Cílevědoměji a v daleko větší míře investovat do lidí, talentu. To je to hlavní, co máme a na čem můžeme postavit naši konkurenceschopnost v již tak silné globální konkurenci. Zjednoduším to návrhem, že by každý absolvent dostal na jeden rok po skončení školy příležitost/podmínky se profesionálně zapracovat v konkrétní sadě řemesel. Takový individuální program by zahrnoval intenzivní kurzy a workshopy, týmovou práci na zadaných „školních“ projektech, stáž ve studiu. Finančně by to mohla být kombinace veřejné podpory s participací účastníků včetně zapojení dalších soukromých zdrojů ze strany studií a produkcí.
  4. Oddělení podpory diváckého filmu od festivalové tvorby. Na jednotlivé typy filmu je potřeba nahlížet a posuzovat je odlišně z pohledu podpory. V daleko větší míře než doposud by bylo dobré věnovat pozornost a podporu diváckým celovečerním filmům a seriálům oproti artovým krátkým filmům. Vlastně se více zaměřit na mainstream. I v takové animační velmoci, jakou je Francie, se daří artové animaci jen díky tomu, že celý obor táhne mainstreamová tvorba; vytváří pracovní místa, profesionalizuje celé prostředí, má ekonomický přínos, buduje pozitivní obraz o zemi původu a její kulturně-hodnotové nastavení.