Více než tisíc hostů sledovalo 8. 12. 2017 slavnostní předávání prvního ročníku Evropských animačních cen Emile ve francouzském Lille. Mimořádné události se zúčastnila špička současné evropské animace, především té západoevropské. České filmy v publiku reprezentoval člen Asociace animovaných filmů, Libor Nemeškal. Do užších nominací však žádný z našich favoritů nepostoupil.

Uděleno bylo celkem šestnáct ocenění v mnoha kategoriích. Cenu za nejlepší celovečerní animovaný film si odnesl snímek Můj život Cuketky (Ma vie de Courgette) režiséra Claude Barrase. S prázdnou z předávání nevyšla ani další výrazná díla evropské animace, například Červená želva (La Tortue Rogue, R: Michael Dudok de Wit) obdržela ocenění za nejlepší charakterovou animaci a storyboard. V kategorii televizních seriálů zazářil speciál Pohádky naruby (Revolting Rhymes, R: Jan Lachauer, Jakob Schuh), po jednom ocenění si odnesl rovněž Gumballův úžasný svět (The Amazing World of Gumball) či pátá série populárního dětského pořadu Ovečka Shaun (Shaun the Sheep). Mimořádného uznání se dostalo Richardu Williamsovi, jenž za mohutného potlesku sálu ve stoje převzal od moderátora večera Christophe Erbese cenu za celoživotní přínos animaci.

Na průběh vyhlášení, způsob nominací i důvody jsme se zeptali Libora Nemeškala (člen ASAF, studio Kouzelná animace).

Jak slavnostní večer probíhal?

Přestože se jednalo teprve o první ročník cen, bylo vidět neskutečné úsilí i enormní rozpočet, který se organizátorům za tento rok podařilo – většinou ze soukromých zdrojů – získat. Večer se nesl v opravdu honosném duchu.

Jaké české snímky byly v nominacích?

V ohni jsme měli relativně silná želízka jako krátkometrážní Vánoční baladu Michala Žabky či Plody mraků Kateřiny Karhánkové. Nadějně vypadalo také přihlášení mezinárodně úspěšných studentských filmů Prebudzač Filipa Diviaka či na Oscara nominovaného snímku Happy End režiséra Jana Sasky. Jistou šanci na úspěch měl i celovečerní film Lichožrouti Galiny Miklínové, v této kategorii však byla konkurence skutečně silná.

Proč myslíte, že se naše filmy dál neprobojovaly?

Z předselekce do finále postupovaly pouze 3 snímky v každé kategorii. Určitě je to dané množstvím produkce – 90 % soutěžících pocházelo ze Západní Evropy, která produkuje mnohokrát víc animovaných děl. Logicky pak mají z čeho vybírat. Taková Francie nebo Veká Británie do soutěže přihlásily třeba 50 kousků v každé kategorii, zatímco my po jednom…

Další věcí jsou rozpočty, které jsou v Západní Evropě úplně někde jinde. Vidět je to hlavně u celovečerních filmů, kde se odráží finanční zázemí na složkách, jako je hudba, dramaturgie, střih i scénář.

Vidíte i přesto naději, že bychom příště uspět mohli?

První ročník byl hodně zaměřený na Západní Evropu; pro nadcházející ročník je snaha situaci změnit tak, aby se nejen hlásilo více soutěžících ze Střední a Východní Evropy, ale i aby v porotách seděli jejich zástupci. V regionu CEE to animací žije, jen se musí posílit povědomí o naší tvorbě. Díky zpětné vazbě k Emile Awards by se z ní měla stát celoevropská cena. Větší diverzitu je třeba zajistit i v zastoupení mužských a ženských porotců; letošní ročník byl opravdu hodně maskulinní a na výběru filmů to bylo myslím poznat.

Byla pro vás neúspěšná účast na prvním ročníku zklamáním, nebo spíš inspirací?

Motivaci do dalších let nám to určitě neubralo, naopak! Pro nadcházející ročník Evropských animačních cen připravujeme intenzivnější spolupráci a srozumitelnější selekci českých nominací do jednotlivých kategorií. Tyto aktivity by měla zajistit nově vznikající Rada animovaného filmu, což je neformální sdružení iniciované ASAFem a Anifilmem. Jejím cílem je poskytnout zainteresovaným profesionálům možnost vidět a hodnotit nová česká animovaná díla; zpřístupnit filmy české komunitě, aby čeští producenti znali naší aktuální tvorbu. Slibujeme si od toho, že podobný systém výběru (4 kategorie kopírující kategorie Evropských animačních cen) usnadní výběr kandidátů za ČR a zvýší jejich šance na úspěch.

Více se této iniciativě budeme věnovat v některém z dalších příspěvků.