Novinky

Velký svět malých hrdinů v Pardubicích: o výstavě s výtvarnicí Veronikou Doutlíkovou

Do světa loutkových hrdinů můžete zavítat do 21. října 2018 ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Figurky a dekorace ze studií animovaných filmů, ateliérů tvůrců i uměleckých sbírek ožily díky kurátorům Michaele Mertové a Milanu Svatošovi i výtvarnici Veronice Doutlíkové. Na realizaci výstavy se podílela prostřednictvím dodaných materiálů také většina členů Asociace animovaného filmu.

Veroniko, jak dlouho se výstava připravovala a co všechno realizace obnášela?
Od nápadu k realizaci uběhl zhruba rok, ale ty opravdu nejdůležitější a intenzivní přípravy proběhly v posledních třech měsících. Vzhledem k okolnosti, že téměř všechny exponáty zapůjčily soukromé osoby či malá studia, která současně připravují či realizují nové projekty a nemají mnoho času nazbyt, bylo pro mne nejtěžší všechny zápůjčky organizačně zajistit a shromáždit. Všichni vystavující nám vyšli velice vstříc a bez jejich ochoty by výstava nikdy nevznikla. Samotná instalace už byla jen radostnou záležitostí.

Kdo s nápadem přišel a s jakým záměrem?
Nápad to byl můj a bývalého kolegy z Východočeského muzea a současně absolventa animace Olivera Vršanského. Chtěli jsme v krásných prostorách gotického sálu pootevřít dvířka do zákulisí výroby animovaných filmů. Poodhalit mravenčí práci animátorů, představit různé přístupy výtvarníků a ukázat, kolik dalších profesí se na vzniku filmu podílí svou precizní a skvělou řemeslnou prací. Jim všem, kteří často realizovali svá díla takřka v garážových podmínkách, vzdává výstava hold.

Co je hlavním motivem výstavy?
Všechno spojuje estetika ruční práce, poetika a hravost. Před vašimi zraky se krůček po krůčku rodí z literární předlohy příběh, výtvarník vdechuje podobu a pohyb roztodivné chásce vzešlé z představivosti a fantazie a oplývající neobyčejnými schopnostmi. Loutky se obklopují rekvizitami a zabydlují v miniaturních dekoracích, aby zde sehrály pomocí po-okénkové animace veselá dobrodružství i závažné dramatické momenty.

Co všechno návštěvníci uvidí?
Pestré ukázky současné české produkce od komerční po nezávislou autorskou tvorbu: loutky a dekorace z animované trilogie Fimfárum, celovečerního filmu Lajka nebo kuťácké dvojice Pat a Mat. Ale třeba i skutečného Hupa a Hopa, opičí hrdiny večerníčkového seriálu z roku 1968. Najdete tu scény ze seriálu Chaloupka na vršku Šárky Váchové nebo snímku Na půdě aneb kdo má dneska narozeniny? Jiřího Barty. Podíváte se do světa Vánoční balady, kterou plánoval podle vlastního scénáře původně realizovat Břetislav Pojar, záhy se ocitnete Až po uši v mechu (internetový seriál Filipa Pošivače a Barbory Valecké, pozn. red.). Tvorbu nejmladší generace zastupuje krátký film První sníh Lenky Ivančíkové.

Zvídaví návštěvníci mají možnost podrobně prostudovat všechny detaily vystavených loutek a exponátů i se seznámit s ukázkami z výrobního procesu filmové loutky. Pro kreativní duše je zde interaktivní prostor, kde mohou rozpohybovat skutečnou filmovou loutku a vytvořit krátké animované video. Přímo v sále si na magnetické tabuli vyzkouší, jak animátor mění náladu postav – výměnou a posouváním jednotlivých částí obličeje tvoří výraz jejich tváře.

Jaký je váš vztah k loutkám nebo animaci obecněji?
Od malička ráda kutím, vyrábím, postávám u ponku a sním příběhy. Takže k loutkám i jejich oživování animací mám vztah skutečně vřelý. Měla jsem to štěstí, že jsem byla jednou z prvních absolventek pana Jiřího Barty na pražské VŠUP a po studiích jsem měla možnost spolupracovat na výrobě loutkových filmů i na instalaci výstav.
V současnosti se snažím pokračovat ve výrobě latexů pro loutkové filmy. Většinou to jsou ručičky, nohy nebo celí naháči. Ale už jsem pekla i latexové lívance 🙂

Jak jste se k této práci dostala?
Jako slepý k houslím. Prostě to nikdo nechtěl dělat, tak jsem se velice zběžně a narychlo vyučila u skvělého Jardy Bezděka, který potřeboval tuto profesi opustit. O mých nezdarech a pokusech v tomto oboru bych mohla vyprávět celé hodiny.

Máte nějakou osobní vazbu k některé z loutek či filmové scéně? Zažila jste s nimi něco pozoruhodného?
Téměř neuvěřitelný je příběh objevení se Hupa a Hopa po 50 letech v našem muzeu. Na okamžik, kdy opičáky pan Lubor Šušlík vytáhl z tašky se slovy „uklízel jsem ve sklepě…“ opravdu nezapomenu. Byl to nejkrásnější den v mé práci ve Východočeském muzeu.
Hupa s Hopem si u sestry pana Šušlíka schoval před emigrací její kolega a spolupracovník pan režisér Alexandr Zapletal. Ten se shledání s opičáky už bohužel nedočkal. Na naši výstavě je doprovází původní výtvarné návrhy J. Lamky, které nám laskavě zapůjčilo Muzeum loutkářských kultur Chrudim. Do Chrudimi mezi ostatní loutky také oba opičáci po skončení výstavy poputují.

Jak vy osobně vnímáte českou tvorbu v kontextu současné světové animace?
Po pravdě řečeno nemám poslední dobou valný přehled ani o české, natož o současné světové animaci. V naší domácí tvorbě však postrádám silné příběhy, zdá se mi, že film vázne snadno právě na slabém příběhu a dramaturgii.


Autorka rozhovoru: Mirka Reifová

Fotografie: Luděk Vojtěchovský (Východočeské muzeum)

Doplňující informace k výstavě:

Výstava je přístupná ve Velkém gotickém sále zámku Pardubice denně 15. 6. – 21. 10. 2018 mimo pondělí od 10 do 18 hodin. Vstupné: 70 / 35 korun. V září výstavu doplní speciální projekce filmu Vánoční balada.

Sorry, the comment form is closed at this time.