Novinky

MARTIN KOTÍK: „Režisér si musí sestavit tým animátorů jako orchestr“

Do premiéry celovečerního animovaného filmu „Hurvínek a kouzelné muzeum“ zbývají už jen tři dny! Čekání si můžete zkrátit u čtení třetího dílu seriálu rozhovorů s jeho tvůrci. Hlavní režisér a producent Martin Kotík prozradí, jak probíhalo schvalování námětu, scénáře a tvorba storyboardu.

 

Vraťme se v čase zpátky do doby, kdy je filmovému Hurvínkovi asi tak rok. V jaké fázi se nacházíte?

Producenti a koproducenti schvalují námět filmu. Když si režisér a scenáristé myslí, že kostra příběhu má hlavu, patu a myšlenku, zhruba na 20 stranách to rozepíšou do jakési filmové povídky, ze které je už příběh filmu a jeho atmosféra co nejvíce patrná. A když si producenti jsou jistí, že v tom námětu jsou všechny nezbytné ingredience budoucího filmu, schválí ho.

Co se dělo dál?

Než jsme v ruce drželi scénář, uplynulo dva a půl roku. Ale vytvoření scénáře je jen zdolání prvního vrcholu. Je to takový milník, který ukazuje, že děj a myšlenka jsou na světě a nějak spolu ladí. Je to skvělá věc, ale sám o sobě scénář pro animovaný film nestačí. Nejde jako u hraného filmu rovnou skočit do realizace (animace). Protože 3D animace je tak drahá, že kdyby cokoliv nefungovalo a muselo se to měnit, nikdo by to neufinancoval. Bylo proto třeba ověřit, jak příběh funguje v obrazech a jestli je pro animovaný film dost nosný. Takže jsme začali dělat na storyboardu, což celý scénář opět rozvrtalo a vyžádalo si dalších spoustu úprav.

Kolik lidí pracovalo na přípravě storyboardu a jak dlouho?

Storyboard filmu se vyráběl u nás v Praze a pracovalo na něm najednou asi 6 animátorů a 2 režiséři pod supervizí Jespera Møllera (pozn. – dánský režisér, mimo jiné režisér filmu Asterix a Vikingové). Ale v průběhu celého roku, kdy se storyboard vyráběl, se animátoři na jednotlivých pozicích měnili a různě střídali. Takže celkem to bylo asi 10-12 lidí. Říká se tomu režijní tým. Tito lidé určují základní charakter filmu. Proto je zcela zásadní, jakými lidmi se režisér v této fázi výroby obklopí. Ladí se nejen bílá místa ve scénáři, ale také kamera, rytmus filmu a styl animace.

Měli jste konkrétní strategii jeho prezentace?

Scénář a storyboard se prezentují většinou společně a spolu s nimi také výtvarný koncept filmu. Bez něj si při čtení scénáře těžko někdo něco představí. Zvlášť, když prostředí není reálné, ale kouzelné nebo fantasy. Je dobré scénář prokládat obrázky z filmu, aby to bylo všem srozumitelné a vzbuzovalo to již základní emoce, které by ve filmu měly být.

Co na tom bylo nejtěžší?

Nám to ani nepřipadalo, ale pro Jespera nebyla práce na storyboardu dostatečně propracovaná. Nejvíce vnímal nedotaženou kameru ve smyslu velikosti záběrů. Naši animátoři, kteří získali zkušenosti na malých formátech, mají zažitou kameru, co vychází z televizního formátu. Vůbec nejsou zvyklí pracovat s velkým prostorem plátna a nemyslí proto velkoryse. To hraje u dobrodružného filmu velkou roli. Další věcí byl rytmus filmu. U nás jsme zvyklí to stále hnát a zaplňovat dějem, protože v malém formátu to tak funguje. Ale u celovečerního filmu se rytmus víc mění a přechází do daleko extrémnějších poloh. Takže my sice měli plnější a rychlejší děj, ale v čase to vytvářelo monotónnost vyprávění a dokonce to diváka unavovalo. Museli jsme zvolnit a naučit se budovat napětí postupně. Zásadním problémem ale bylo, že jsme zvyklí vytvářet děj filmu zvenčí přes akci, zatímco zkušení vypravěči vyprávějí příběh přes emoce hlavních hrdinů zevnitř tak, aby se s nimi mohl divák ztotožnit. To je úplně jiný styl uvažování a přístup k látce.

Co jste se vy konkrétně jako režisér a producent při téhle části příprav naučil?

Především to, že si režisér musí sestavit tým animátorů jako orchestr. Nestačí jen vybrat ty, kteří umí nejlépe kreslit, je třeba přemýšlet nad talentovou komplexností týmu. Tak jako jsou v orchestru smyčce, dechy a bubny, tak vy musíte mít někoho na akční scény, na choreografii, na dojemné scény plné emocí a také na situační gagy. Ti všichni se v průběhu práce na animatiku (storyboardu) musí doplňovat, aby film byl pestrý a přitom vyrovnaný. Přitom všichni musejí mít v hlavě ten stejný film, který tvoří.

Naučil jsem se čtyři zásady, které je třeba mít na paměti, když se storyboard tvoří:

  1. V každé scéně dodržovat hlavní motivaci charakterů.
  2. Konání charakterů musí vycházet z jejich emocí.
  3. Pracovat s velkorysou kamerou.
  4. Udržovat komediální reliéf.

To jsou užitečné rady. Máte nějaké další tipy, čeho se během tvorby scénáře a práce s ním vyvarovat?

Hlavně nestavět každou scénu jako samostatný malý film. Trpělivě budovat příběh od scény ke scéně a nechat ho pomalu růst a odhalovat tajemství charakterů postupně. Nesnažit se být efektní v každé scéně, ale za to být vždy srozumitelný a jasný. Mnohdy sympatie diváků vznikají jenom tím, že rozumí vaší postavě. A myslet na to, že charaktery se ve filmu musí vnitřně vyvíjet, že nejde jenom o to mechanicky překonávat dějové překážky.

Liší se nějak naše české zvyklosti s prací s námětem a storyboardem od mezinárodních?

Díky tomu, že s celovečerními filmy nemají naši animátoři tolik zkušeností, tak se liší velmi výrazně.

Umění krátkého filmu, které si naši animátoři mohou osvojit při studiu na škole a pak třeba při výrobě večerníčků, stojí na úplně jiných základech, než je vyprávění celovečerního filmu. S kamerou pracují v intencích televizní optiky, nikoliv filmové. Chybí jim v tomto velkorysost. A děj vyprávějí převážně přes mechanické peripetie, než vnitřní posuny postav. S emocemi nepracují realisticky, ale spíše komiksově. To vytváří odstup od charakterů a je pak těžké se s nimi ztotožnit.

Většina našich animátorů je také zvyklá dělat si storyboard pro sebe, takže ho hodně zjednodušuje. Nepřipraví ho precizně tak, aby s ním mohli pracovat i jiní animátoři třeba v zahraničí. A hlavně nejsou zvyklí pracovat v týmu a doplňovat se.

To všechno je třeba u nás ještě změnit a české animátory naučit. Ale ono to půjde… Stačí pár filmů a přejde jim to do krve. Myslím, že obecně v nás dříme veliká šikovnost a vůle se s tím poprat.

Další příspěvky

Sorry, the comment form is closed at this time.