Novinky

„Když se vám podaří přijít s nějakým scénářem, co pevně drží pohromadě, máte velkou šanci, že opravdu vystoupíte z davu,“ radí Phil Parker

Phil Parker patří mezi celosvětově nejvytíženější nezávislé kreativní producenty a scenáristy na poli animačního průmyslu. Již v polovině 90. let začal například svou veleúspěšnou spolupráci s britským studiem Aardman a v současnosti konzultuje například na projektech mediálních společností Berlin-Brandenburg Medienboard, PRIME Exchange nebo Nord Media. Je také spoluzakladatelem a ředitelem multimediální online vývojové společnosti BCre8ive. Do Třeboně přijíždí již několikátým rokem, aby se zhostil role tutora pro krátké animované filmy. Letos navíc přijal pozvání být součástí celoročního vzdělávacího programu CEE Animation Workshop, kde pracoval s týmy zejména na podobě jejich scénářů.


Vaše konzultační práce na animovaných projektech bývají hodně různorodé, zkuste ale přeci jen popsat, jak Vaše zapojení většinou vypadá?

Většinou se scházím se scenáristou a režisérem projektu a dávám jim feedback a rady k jejich vlastnímu tvůrčímu procesu. To se může dít v jakékoliv fázi: někdy úplně na začátku, jindy i mnohem později, když třeba sami narazí na nějaký problém. I jednotlivé projekty mohou být velmi různorodé: od menších autorských nízkorozpočtových věcí až po projekty s rozpočtem 20 milionů liber a více.

A když mluvíte o scházení se, máte na mysli skutečně osobní schůzky, anebo spíše Skype hovory?

Většinou je to Skype, v drtivé většině případů. Obvykle se s lidmi později během spolupráce setkám i osobně, ale vlastně ne vždycky. Skype je v dnešní době definitivně hlavním způsobem mé profesní komunikace.

Vnímáte z vlastních zkušeností nějaká úskalí Skype komunikace oproti osobnímu kontaktu?

Jako největší výzvu vnímám nebezpečí jazykového nepochopení, ale to je stejné u Skypu jako při osobním hovoru. Lidé totiž často používají stejná slova, ale dosazují za ně zcela jiné významy. Například někdo vám řekne, že vaše charaktery nefungují. A vy se ho pak musíte zeptat, co tím vlastně myslí, protože tím může myslet pět různých věcí.

Například slovo vtipný (funny), spousta lidí si pod ním představuje bláznivou komedii, kde po sobě klauni hází dorty. Já třeba používám raději slovo humorný (humorous) – tedy chytrý, se smyslem pro humor. A jen například takovéto rozdílné vnímání dvou podobných termínů může z ničeho nic vyvolat napjatou atmosféru a vzájemné zklamání, že nechápete atmosféru projektu.

A co se konkrétně Skypu týče, moje osobní zkušenost je, že když začínám pracovat s někým, koho ještě vůbec neznám, stojí za to věnovat dostatek času tomu úplně prvnímu prvnímu Skype meetingu. U mě je to většinou kolem jedné hodiny, jen prostě proto, abychom si v klidu prošli uceleně své nápady a zjistili, v jaké fázi se projekt aktuálně nachází. Přijde mi jako velký nešvar současného animačního průmyslu, že producenti často tlačí tvůrčí týmy do tzv. krátkých pitch meetingů, které jsou podle mě ve fází vývoje naprosto k ničemu. Opravdu je nutné dát tomu ze začátku svůj čas a v klidu probrat především to, proč chce daný člověk daný projekt vůbec realizovat – co je jeho hlavní motivace. Protože pokud pak budete nabízet nápady někomu, kdo vlastně ani neví, proč to celé dělá… o takovou práci bych tedy nestál.

Patříte mezi  celosvětově nejvytíženější konzultanty na poli animace, podle čeho se tedy Vy sám rozhodujete, kterou další nabídku spolupráce přijmete a kterou ne?

Podle hned celé řady kritérií. Za prvé, většina lidí, se kterými pracuji nyní, jsou již mí spolupracovníci z dřívějška. Sedli jsme si a náš profesní vztah je tím pádem dlouhodobý a děláme pořád na dalších a dalších projektech. Co se úplně nové práce týče, vždy mě nejdříve zajímá, v jaké fází projekt je. Srovnám si v hlavě, co je třeba udělat/změnit, a zjistím, zda mají peníze na to dané změny provést. A nakonec pro mě osobně asi nejdůležitější faktor je, jak moc jsou v daném projektu angažovaní a ochotni provést mnou navrhované změny. Protože hodně lidí v animačním průmyslu absolvuje konzultační proces jen proto, že to po nich vyžaduje jejich producent, a oni sami vlastně nic slyšet ani měnit nechtějí. A to je pak jen mrhání času všech.

A jakými osobními vlastnostmi či kvalitami by Vás nějaký takový nový uchazeč o spolupráci (třeba i z Čech) mohl přesvědčit?

Jak už jsem zmínil, je důležité vidět, že ti lidé už nějakou práci na projektu odvedli, že nemám před sebou jen nápad v jejich hlavě a že ideálně už předtím něco také natočili, dokončili. To totiž znamená, že už udělali nějaké chyby a poučili se z nich. Ono magické „dokončit“ je velmi důležité, protože často, když něco nedotáhnete do konce, můžete mít pocit, že chyba byla prostě „jen“ ve špatném nápadu. Jenže když s tím nápadem dál pracujete a dokončíte ho, zjistíte během onoho následného procesu, proč to skutečně nefungovalo a jak je třeba to změnit. Strašně moc se při dokončování věcí naučíte.

Dalším důležitým faktorem při mém rozhodování je, jestli autoři spolupracují se scenáristou nebo ne, protože se scenáristou v týmu je to vždy mnohem jednodušší – zná už základní postupy ohledně narace a stavby dramatu a je většinou i schopen zajistit fungující dialogy ve filmu. Jenže obzvláště v autorské animaci je často autor animátor také svým scenáristou a v té situaci je pro mě zásadní vidět jejich oddanost projektu. Musí být jasné, že mají dostatek odhodlání projít se mnou třetím nebo čtvrtým draftem scénáře, že jim nevadí čas s tím strávený, že nechtějí jen jednoduchá rychlá řešení. Protože proč bych já sám tomu věnoval svůj čas, když oni ne?

A nakonec je tu taky samozřejmě otázka peněz: mají peníze na vývoj, žádají si o granty? Protože to není jen o tom, jestli dostanu zaplaceno já, ale hlavně pokud vidím, že si nejsou schopni dobře zorganizovat získávání peněz na vývoj, může se taky velmi jednoduše stát, že prostě nikdy nezačnou s výrobou – nebudou na ni peníze. A já samozřejmě nechci ztrácet čas s projekty, které pak nikdy nevzniknou… a že jich nebylo (hlavně ze začátku mé kariéry) málo! Taky jsem se musel postupně poučit ze svých chyb.

Do Třeboně na CEE Animation Forum jezdíte několik let a za tu dobu jste už získal dobré povědomí o české animaci. Jaké jsou podle Váš momentálně největší výzvy/překážky pro mladé české animátory?

To je bohužel podobné jako u většiny mladých animátorů i všude jinde po světě. Jejich naprostá neznalost praxe animačního průmyslu způsobuje, že jim často musíte nakonec vysvětlovat i ty úplně nejzákladnější věci. A oni jsou mnohdy v naprostém šoku a překvapeni z toho, co slyší. Ale jak jsem říkal, to opravdu není jen realita českých mladých animátorů, ale všude v Evropě.

Co byste jim tedy za této situace poradil?

Vyberte si nějaký projekt, který skutečně můžete vyrobit, dotáhnout do konce! Protože moje osobní zkušenost je, že řada mladých lidí je příliš rychle příliš moc ambiciózní. Zvolte si projekt, který má nějakou standartní kvalitu, ale je přitom i nějakým způsobem odlišný. Což u krátkého animovaného filmu často znamená, že prostě funguje po příběhové stránce. Protože buďme upřímní, tolik narativů krátkých animovaných filmu jednoduše nefunguje. Takže když se Vám pak podaří přijít s nějakým scénářem, co pevně drží pohromadě, máte velkou šanci, že opravdu vystoupíte z davu.

Už jste zmínil, že část Vaší práce je společně s režisérem a scenáristou znovu a znovu scénář vylepšovat a přicházet s novými drafty. Jak se ale pozná, že už je přepisování dost a scénář je už skutečně finální?

Za prvé, zkušený scenárista to už pozná sám o sobě, protože to už zažil, prošel si tím, ví co a jak. Vidí, že v scénáři není nic navíc, žádné zbytečné scény. Vidí, že všechny postavy (nejen ty hlavní) mají jasný vývojový oblouk, který dává smysl, a že celý film má solidně budované drama, scénu od scény. Jenže dostat se do této fáze, kdy se můžete spolehnout na vlastní úsudek a zkušenosti, je velmi dlouhá cesta. Pro ostatní, kteří tam zatím nejsou, bych doporučoval dát scénář přečíst tak pěti různým lidem z animačního průmyslu (ne svým kamarádům, mámě nebo bráchovi). A pokud vám řeknou (třeba i když to pro ně osobně není), že je to „dobré čtení“, tak máte vyhráno. Protože ono je popravdě řečeno tak málo dobrého čtení v animaci, že jakmile vám někdo tuhle magickou formulku řekne, máte v ruce zřejmě hodně dobrý materiál.

Rozhovor vedla Eliška Děcká

Další příspěvky

Sorry, the comment form is closed at this time.