Novinky

AUREL KLIMT, tvůrce Lajky: „Celovečerní filmy mohou vznikat jen s velkými obtížemi“

Rozhovor s režisérem, scénáristou, výtvarníkem a producentem nového českého animovaného filmu Lajka Aurelem Klimtem vznikl při příležitosti uvedení snímku na Mezinárodním festivalu animovaného filmu Animánie v Plzni.

Jak jste spokojený s reakcí publika?

Dneska jsem to bylo podobné jako o premiéře, nebo předpremiéře – děti to bavilo, dospělí se smáli, fungovalo to dobře. Problém vidím spíš v tom, že došlo k určitému nepochopení široké veřejnosti a většiny recenzentů, pro koho je film určený. Není to pro úplně malé děti, my uvádíme cílovou věkovou skupinu od 12 let, ale já mám zkušenost, že na to dobře reagujou i mladší děti. Mrzí mě, že recenze část rodičů odradily. Přitom tam není nic nevhodného. Do toho filmu ale někteří dospělí projektují svoje představy, a pak to automaticky považují za nevhodné pro děti, přitom děti to logicky nevnímají jako oni a vzniká tady ten pseudoproblém. Reakce dospělých diváků jsou tak půl napůl – buď se jim to nelíbí vůbec, nebo jsou nadšení. Pro mě je to ale lepší varianta, než kdyby se to většině lidí líbilo jen napůl.

Jedna z recenzí otitulovala váš film třemi P: pracný, poctivý a popisný. Jak byste ho popsal vy?
My to tedy prezentujeme jako „loutkový sci-fi muzikál“ a strukturou je to triptych s třemi dějovými částmi, které organicky vytváří jeden příběh. Co se týče té pracnosti; opravdu jsme do toho dali maximum, čeho jsme byli schopní. Taky nám to zabralo i s přípravnou fází 10 let.

 

 

A kolik na něm celkem pracovalo lidí?
Samotné natáčení trvalo 6 let. Trvale na něm dělalo 5 lidí, z toho kromě mě ještě 2 animátoři a 2 další lidi, kteří museli zvládnout výrobu i support natáčení – stavbu, svícení a tak dál. Plus další 3 lidi, kteří dojížděli podle toho, jak bylo třeba – kameraman, výtvarníci. V titulcích je pak vidět velká spousta jmen, ale většina z toho je postprodukce.

Jak jste dokázali zajistit financování?
Ten projekt měl velkou podporu Fondu kinematografie, který ho opakovaně podpořil v průběhu celých těch deseti let, nebyl to tedy názor jen jedné rady fondu. V důležité chvíli se pak přidala i Česká televize, která ho pomohla dofinancovat. Pak jsem se snažil ještě přes crowdfunding zajistit výrobu anglicky mluvené verze, to se ale bohužel nezdařilo. Kampaň běžela v prázdninovém čase a neměli jsme čas se před tím věnovat nejdříve vytvoření komunity. Ve 3D se filmy bohužel nedají promítat s titulky, takže zatím to ve stereoskopickém formátu můžeme prezentovat jen divákům se znalostí češtiny. Až se toho ujme nějaký sales agent a prodá to někomu, kdo si sám zajistí dabovanou verzi, tak se ten problém prozatímní absence anglického dabingu třeba vyřeší touto cestou. Budeme teď obesílat zahraniční festivaly a uvidíme.

Jaké další problémy kromě financování jste při výrobě řešili?
V takhle náročném filmu je každý záběr problematický a vyžaduje specifické technické řešení, jak ho udělat. Podmínky u nás jsou hodně omezené celkovou situací v oboru. Já za sebou na rozdíl od amerických studií nemám tým specialistů a techniků, kteří by samostatně řešili i ty nejnáročnější požadavky režiséra. Musel jsem už ve scénáři přemýšlet, co bude možné v našich podmínkách vytvořit. Přesto si myslím, že se film povedl dotáhnout animačně i technologicky na velice dobrou úroveň. Práce Honzy Štencla jako hlavního animátora je z mého pohledu prakticky bezchybná. Jenom pro srovnání, v západní produkci se točí každý záběr třeba i čtyřikrát a je na to třeba týden času, u nás se s tím stráví průměrně jen jeden den – logicky to pak vypadá jinak. Na jednu stranu méně precizně, ale na druhou zase spontánněji.

Má podle vás klasická loutková animace v konkurenci počítačové animace šanci uspět u široké divácké veřejnosti?
Porovnávat tuto tvorbu s Pixarem je jako srovnávat Ropáky s Avatarem. Jde úplně o jiný typ animace i tvorby, jiný způsob vyprávění příběhu. Budoucnost to určitě má, a to nejen tady u nás – i ve Spojených státech jsou úspěšná stop-motion studia, třeba Laika, nebo v Anglii Ardman. Tyto filmy má smysl dělat, dokud budou mít své diváky. Podle mě si loutky vždycky svoje diváky najdou.

A jak vidíte budoucnost české animace obecně?
Největším problémem je, že nepřežilo žádné z velkých studií, co u nás byly – Studio Jiřího Trnky nebo Zlín. S tím souvisí ta zmíněná lidská síla, která u nás chybí. Úzká specializace je možná jenom v rámci velkého studia. My jsme měli jen pár lidí, co musí umět všechno. Takhle točit celovečerák je dost šílené.
Do budoucna to znamená, že celovečerní filmy mohou vznikat jen s velkými obtížemi. Budou se asi točit hlavně povídkové filmy, na kterých mohou spolupracovat, aby to lépe zvládli, dvě i více studií. Tento způsob natáčení je ale pro klasický celovečerní film velmi těžký až skoro nemožný.

 

Lajka (ČR, 2017, 85min)
Režie, scénář, střih: Aurel Klimt
Výtvarno: František Lipták, Martin Velíšek, Aurel Klimt
Animace: Jan Štencl, Olívie Dolanská, Aurel Klimt
Kamera: Radek Loukota
Zvuk: Marek Musil
Supervize vizuálních efektů: Boris Masník
Dabing: Helena Dvořáková, Jan Vondráček, Petr Čtvrtníček, Karel Zima, Miroslav Táborský, Čeněk Koliáš, Ivana Lokajová, Vladimír Merta, Martin Matejka, Robert Nebřenský, Jan Budař

Další příspěvky

Sorry, the comment form is closed at this time.