Novinky

ASAF FOCUS: představuje se COFILM

Pražské produkční studio COFILM se zaměřuje nejen na své autorské filmové projekty, spolupracuje také s dalšími produkčními společnostmi, a to s využitím nových technologií jako např. virtuální a rozšířené reality. Členem Asociace animovaných filmů je od roku 2019.

Na otázky odpovídal režisér a producent Jiří Sádek. „Zkušený scenárista animovaných filmů je v českém kontextu oxymóron. Nikdo se zkušenostmi tu není,“ tvrdí například.


Na čem právě pracujete?

Nejaktuálnější je projekt Elišky Podzimkové, animovaný seriál Plešouni, určený pro onkologicky nemocné děti a jejich rodiny. Eliška na seriálu už dlouho pracuje a my měli to štěstí, že s ním přišla za námi. Plešouni na sebe berou nelehký úkol provést dítě s rakovinou celým procesem léčby a zůstat při tom co možná nejpozitivnější. Eliška sama prodělala rakovinu, a proto ví, jak moc je dobrá nálada v tomto období důležitá. V seriálu se zabýváme  otázkami jako „Proč mi padají vlasy?“, „Co je to nádor?“, nebo tématy týkajícími se proměn vztahů s lidmi okolo. Dáváme dohromady i epizody k nejtěžším otázkám, které dítěti zákonitě musí projít hlavou, typu „Proč já?“ a „Přežiju?“. To jsou otázky, na které odpověď není, ale dá se k nim přistoupit jinak. Na světě onemocní každý rok 300 000 nových dětských pacientů s rakovinou. Nejde o osvětu, ale aplikované umění, které může zachraňovat životy. Dělali jsme na těžkých projektech, ale tohle je zatím ten nejzásadnější.

Plešouny (anglicky „Baldies“) prezentujeme na letošním Cartoon Springboard ve španělské Valencii. Taky máme to štěstí být mezi projekty na CEE Animation Workshop. Tento workshop probíhá po celý rok a my doufáme, že i díky němu budeme mít v ruce materiály dostatečné kvality pro to, abychom se mohli přihlásit do nové výzvy Státního fondu kinematografie, která podpoří animované seriály ve vývoji. Vzhledem k charakteru projektu jsou podobné akce zcela zásadní, protože Plešouni nejsou projekt, co by dostal slot mezi komerční tvorbou pro děti. Diváci tohohle seriálu jsou sice děti, ale díky svému stavu jsou zároveň malými dospělými.

Hledáte momentálně další animátory, koproducenty, distributory, režiséra, projekty? 

Animátorů je jakž takž, další doufám dorostou díky každoročním Anomalia workshopům v Litomyšli a dalším aktivitám Marka a Davida Touška, kteří se profesionálním tréninkem animátorů dlouhodobě zabývají. Těmihle workshopy už prošel i náš připravovaný kreslený sci-fi seriál Viktora Svobody. A byla to skvělá zkušenost, která odhalila místa ke zlepšení a naopak vypíchla místa, která jsou na tom projektu skvělá.

I pro tenhle projekt hledáme „zkušené scenáristy animovaných filmů“, což je v českém kontextu oxymóron. Animované seriály tu nevznikají, a tak tu nikdo se zkušeností není. Narazili jsme třeba u dialogu, který je u animovaného seriálu velmi specifická disciplína. Scenáristy, kteří napsali pár hraných filmů, je těžké učit jiným postupům (psaní scénáře animovaného a hraného filmu je odlišné asi jako golf a rugby), takže se sahá po lidech, kteří se teprve formují –čerstvých absolventech škol nebo debutantech. A vzdělávání takového čerstvého scenáristy je nemalá investice producenta, který na sebe navíc bere risk, že se vzdělávaný scenárista v animaci nenajde. Když se podíváme na zásadnější české projekty posledních let, často je jedním ze scenáristů někdo ze zahraničí, kdo zkušenost s psaním animovaného filmu poskytuje. Je to škoda, už kvůli bohatému českému jazyku, který se s překladem ztrácí.

Co vás brzdí v práci? Kdybyste mohli něco změnit (ať už v legislativě, současné praxi či nastavení pravidel) změnit, co by to bylo?

Jak bylo zmíněno, SFK bude od příštího roku podporovat financování animovaných seriálů. Je to pro animaci asi nejzásadnější krok od samotného vzniku fondu. Dosud při každé prezentaci v zahraničí, když padla od zahraničních partnerů otázka A máte podporu z vaší země?, jsme vždy odpovídali, že žádnou takovou podporu česká animace nemá. Načež jsme skoro vždy dostali odpověď: „Oh, your country is so late.“. Přičemž pro zahraniční partnery je tahle lokální podpora důvodem, proč do spolupráce vůbec vstoupit. Domácí podpora je také jedním z hodnotících kritérií u evropských grantů. Od fondu je to tedy pro českou animaci krok velikosti Neila Armstronga. Animace sílí a narozdíl od hrané tvorby je vysoce exportní, tedy potenciálně velmi rentabilním odvětvím filmového průmyslu. Pro to, aby se česká animace dostávala ven, je ale nutné dosáhnout mezinárodních standardů (počet dílů, stopáž, cílové skupiny = jasně daný slot na zahraničních televizích). Podpora animace ve vývoji bude doufejme katalyzátorem obrovských změn. Změn, které vítáme.

Jak si vybíráte projekty?

Projekty vybíráme na základě instinktu a proveditelnosti. Pokud k nám někdo přinese projekt, který je úžasný, ale neufinancovatelný, snažíme se najít cestu, jak ho udělat komornějším. Někdy se ale stane, že je pak projekt sice proveditelný, ale ztratil své kouzlo. Bez tohohle kouzla od projektu upouštíme. Energie autora je to, co projekt drží dlouhá léta naživu, a pokud se tahle energie ztratí, nemá smysl projekt dělat. A zase na druhou stranu – nemá cenu živit energii autora, pokud je projekt tak velký, že je neproveditelný. To je jen dlouhé mučení všech.

Jinak nějaká žánrová nebo technologická omezení nemáme. Jsme vždy otevřeni novým projektům a protože jsme mladá společnost, nemáme vymezený směr. Náš směr udávají naši autoři, se kterými chceme trávit čas. Ale ať už je autor kdokoli, jeho projekt rádi minimálně posoudíme a dáme mu náš feedback.

Jaký film vás v poslední době nadchnul? Na co byste vzali své dítě/ známé do kina? 

Nedávno jsem se ptal dětského dabéra Matěje Macháčka, na co půjde do kina. Odpověděl mi, že by šel rád na Nabarvené ptáče, ale že nikdo z rodiny na to nechce a jeho tam bez doprovodu rodiče nepustí. Protože chce být filmař, až vyroste, považuje za důležité to vidět. A já to vcelku chápu. Mě máma jako malému zakázala dívat se na Lekci Faust od Švankmajera. Takže do dopadlo tak, že jsem ve tři ráno vstal, prokradl se k televizi a pustil si tu VHS potají. Bylo mi asi deset. A protože mi to prošlo, prokrádal jsem se takhle k televizi pořád a pouštěl si třeba animovaný hudební klip Sledgehammer Petera Gabriela, tvorbu bratří Quayů, nebo Muže, který sázel stromy od Frédérica Backa. Děti jsou dnes velmi dobře informované. Já bych vzal své známé s dětmi na ty drsnější filmy, protože pro mě byly mnohem zajímavější. Z českých animovaných filmů určitě zajdu na nedrsné a magické Myší patři do nebe, to má ale premiéru za rok.

Kde by podle vás mohla česká animace být za 5, 10, 50 let? 

Tady se pustím malinko do sci-fi a představím si, co by mohlo být s animací za těch padesát let. Stejně jako celý filmový průmysl, míří i animovaný film k částečné, ne-li úplné automatizaci. A je to logické. Film sám je automatizací divadla. Nemyslím, že autorský animovaný film zmizí. Divadlo také nezmizelo. Ale právě automatizace je jediný důvod, proč vzniká tak velké množství obsahu. Content generuje data o zvycích diváků a o postupech autorů. Dovedu si představit, že si zapnu podobnou službu jako je Netflix a ten mi vygeneruje film dle dat, která o mě nasbíral – dívám se na 3D filmy? Mám rád horory? A dívám se na filmy na výšku? Na záchodě? Na filmy pouze s dobrým koncem? A když je tam štěňátko, udrží to mou pozornost až do konce? V jaké životní fázi jsem? A protože mám vkus, jaký mám, namíchá mi film s 30 % stylu Billyho Wildera, 20 % Spielberga, 30 % Finchera a špetku Nicka Parka. Nebo si dovedu představit, že budou kina, kde se bude promítat film na základě mediánu vkusu lidí v sále. Dovedu si představit, že uvidím film jako první a poslední divák. Film šitý na míru pouze mě.

Velká hollywoodská studia v současnosti předělávají své velké značky do animované podoby – pod Dreamworks vzniká animovaný seriál Rychle a zběsile nebo Jurský park. Studia tedy „převychovávají“ diváky, aby vnímali své oblíbené značky jako animované. Proč? Protože animace jde lépe automatizovat.

Česká animace je zásadní pro budoucí fungování filmového průmyslu u nás. Co můžeme nabídnout, jsou ateliéry, ale konkurovat ve filmových pobídkách si budou evropské státy neustále. Je tedy třeba mít něco navíc. Pokud tahle studia naplníme talentovanými specialisty na animaci, pak se jedná o miliardové výnosy na několik desítek let dopředu a uzavřený profesní systém. Když začneme sbírat data o výrobě co nejdřív a tahle data budou na domácí půdě, všechny potřebné nástroje pro animaci budou na dosah ruky. A vedlejším produktem bude posílení autorského animovaného filmu. Budou tu služby, budou tu finance, budou tu talenty. Stačí jeden génius, který má k dispozici tuhle strašně drahou paletu barev, a jsme na vrcholu animace.

Další příspěvky

Sorry, the comment form is closed at this time.